Publikováno

Corpus Christi

K dnešnímu svátku Božího Těla.

Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu.
Žalm 62,3

Ticho svaté Hostie, prostup mě.
Skrytosti svaté Hostie, obklop mě.
Pokoro svaté Hostie, zaštiť mě.
Chudobo svaté Hostie, naplň mě.
Čistoto svaté Hostie, obmyj mě.
Záře svaté Hostie, osviť mě.
Tváři skrytá ve svaté Hostii, zjev se mi.
Srdce celé planoucí ve svaté Hostii,
zapal mě svou láskou.

Ó svatá Hostie,
živoucí Tělo a Krvi
obětovaného Beránka,
klaním se Ti.

Ó svatá Hostie,
živoucí Tělo a Krvi
obětovaného Beránka,
obětuji Tě Otci.

Ó svatá Hostie,
živoucí Tělo a Krvi
obětovaného Beránka,
prosím, sjednoť mě s Tebou
nyní i v hodinu mé smrti.

Amen.

Publikováno

In sinu Jesu

Před deseti lety, v roce 2007 začali uprostřed ticha adorace k srdci jednoho kněze promlouvat Pá, Matka Boží a svatí. Z těchto slov se zrodila kniha In Sinu Jesu, jejíž stránky promlouvají přímo doprostřed potřeb člověka naší doby a pomáhají mu prohloubit vztah k Pánu.

Sám autor o vzniku knihy píše takto:

Zde je přepis záznamů z mých deníků, které jsem začal zapisovat v roce 2007. Slovník a styl jsou mé, ale podstata toho, co jsem zaznamenal, přicházela v modlitbě bez jakéhokoliv úsilí nebo předcházející reflexe z mé strany. Jednalo se o vnitřní pobídky k tomu, abych zapisoval – a psal jsem, dokud inspirace neskončila. Po dopsání se dostavila milost tichého sjednocení s Pánem nebo s Pannou Marií. Někdy přicházela také „slova“ od svatých nebo od lidí svatého života.
Ačkoli jsem chvílemi měl pochybnosti o autenticitě toho, co se děje, můj duchovní otec to identifikoval jako gratia gratis data, jako milost zdarma darovanou. Mohu pouze říci, že slova přicházela pokojně, v rychlém sledu a bez námahy. Tím nemyslím, že by vycházela z mého nitra, ale spíše z toho, co jsem zakoušel jako objektivní, leč důvěrnou přítomnost našeho Pána, bezprostředně vztaženou k jeho skutečné přítomnosti v Nejsvětější svátosti. Právě v této jeho eucharistické přítomnosti se odehrávaly tyto rozhovory, jimiž jsem byl stále více vtahován do světla jeho Tváře a ohně jeho Srdce.
Jsem si vědom délky některých vět. Není to odrazem jazyka našeho Pána, neboť on nekomunikuje literárními prostředky. Slova přicházela rychle, ale nesla podobu skutečností, které se postupně odkrývaly. Nevím, jak bych to jinak vysvětlil.
Má vlastní zbožnost je bytostně liturgická. Nicméně od té doby, co mi byla diagnostikována vážná nemoc, jsem silně přitahován k adoraci Nejsvětější svátosti, k odčiňování za kněze a zejména k tajemství Tváře našeho Pána skryté pod svátostným závojem. Je to něco, co se již vyskytuje v tradici, kupříkladu v Adoro te devote svatého Tomáše.
Tyto texty přinesly ovoce v mém vlastním životě a v životech druhých, zejména kněží, s nimiž jsem je, na doporučení svého duchovního otce, sdílel. I přes mou zdrženlivost a touhu po anonymitě v souvislosti s tímto deníkem, mi sám Pán opakovaně řekl, že jeho slova zprostředkují požehnání, vedení a útěchu mnoha dnešním křesťanům a zejména jeho milovaným kněžím.
S vděčným srdcem plným očekávání, s radostí vkládám tento deník do rukou všech čtenářů, které si Pán a jeho Matka vyvolili, připojuji své kněžské požehnání a modlitbu, aby jeho četba přinesla bohaté plody.

Ukázka z knihy

středa 15. dubna 2009

Cesta, kterou jsem před tebou vytyčil, je cestou adorace. Kráčej po ní ve světle mé eucharistické Tváře a uvidíš, že vede přímo do mého otevřeného Srdce. Po této stezce bych chtěl vést všechny své kněze. Chci, aby kráčeli ve světle mé Tváře, zanechali vší temnoty a netoužili po ničem tolik jako po spočinutí v mém otevřeném boku.
Mé probodené Srdce je pramenem čistoty, uzdravení a svatosti pro všechny mé kněze. Tolik si přeji, aby přicházeli k mému otevřenému Srdci ve svátosti mé lásky. Postačí, když ke mně přijdou, i kdyby byli unavení a beze slov nebo procítěných myšlenek. Už jen tímto prostým úkonem, tím, že přijdou, mi dokazují svou lásku a sdělují mi touhu, abych je uzdravil a očistil jejich duše.
Musíš se naučit setrvávat v mé přítomnosti, zůstávat zde tak dlouho, jak jen můžeš, neboť to je sám základ života, k němuž jsem tě povolal. Když mě opouštíš a kráčíš za jinými věcmi, rozřeďuješ tím mou obrovskou milost, kterou jsem ti udělil, když jsem tě přivedl sem, abys byl knězem, jenž se klaní mé eucharistické Tváři. Uzdravení a očištění mnoha kněžských duší závisí na tvé věrnosti tomuto povolání k adoraci a odčiňování. Vložil jsem na tvá ramena vážnou zodpovědnost za uzdravení tvých bratří kněží a za návrat mnoha z nich k mému otevřenému Srdci. Jejich uzdravení a posvěcení závisí na tvé lásce k nim a na vyjádření této lásky ve věrnosti adoraci. Rozhodl jsem připojit tě v práci na tomto díle k sobě a k mé přesvaté Matce. Nejsi sám. Je mnoho dalších duší, které jsem povolal k tomuto životu adorace a přinášení náhrady za mé milované kněze. Máš však svůj úkol v tomto plánu mé milosrdné lásky, který nemůže splnit nikdo jiný než ty. Jak vidíš, počítám s tebou.
Neboj se. Dám ti milost, abys dokázal být věrný všemu, co od tebe žádám. Nejsi to ty, kdo vykoná velké věci pro mé kněze, ale já, jenž v tobě žiji jako v humanité de sucroît †, v dalším lidství, poznačeném mým kněžstvím, dalším lidství, v němž se mohu nabídnout Otci a vylévat sebe sama pro duše.
To je povolání každého kněze: dovolit mi žít v něm své poslání věčného kněze a oběti. Tímto způsobem jsem již od počátku hodlal zachraňovat duše a vzdávat slávu svému Otci. A je to také důvod, proč jsem se v onu noc před svým utrpením modlil, aby mí apoštolové byli jedno se mnou, jako jsem já jedno s Otcem. Modlitba, kterou se modlíváš po svatém přijímání, je inspirována mou vlastní modlitbou za všechny mé kněze:

Ó můj milovaný Ježíši,
sjednoť mě s Tebou,
mé tělo s Tvým Tělem,
mou krev s Tvou Krví,
mou duši s Tvou Duší,
mé srdce s Tvým Srdcem,
a vše, co jsem, se vším, co jsi Ty,
abys mě spolu se sebou, Ježíši,
učinil jedním knězem a jednou obětí
obětovanou ke slávě Tvého Otce
z lásky pro Tvou nevěstu, Církev,
za posvěcení Tvých kněží,
za obrácení hříšníků,
na úmysly papeže Benedikta XVI.
a v bolestném odčinění mých nesčetných hříchů proti Tobě
ve Tvém kněžství
a ve svátosti Tvé lásky.
Amen.

 

Publikováno

Deset důvodů, proč (nadále) chodit na tradiční latinskou liturgii

Přinášíme Vám přepis přednášky, kterou Dr. Peter A. Kwasniewski přednesl při prezentaci své knihy Povstávání z prachu v Olomouci v říjnu 2016.

Děkuji vám všem, že jste dnes si dnes večer našli čas a rozhodli se přijít vyslechnout mou přednášku. Je mi velikou ctí, že mohu navštívit vaši zemi při příležitosti vydání českého překladu mé knihy „Povstávání z prachu.“

Vzhledem k tomu, že pro člověka nebo celou rodinu může být méně pohodlné navštěvovat tradiční latinskou liturgii – a teď nemám na mysli pouze očividné záležitosti jako místo a čas, ale také chybějící infrastrukturu farnosti nebo nevraživé reakce, s nimiž se člověk může setkat jak u přátel a rodiny, tak dokonce i u kléru – je nepochybně přínosné připomínat si, proč to všechno vlastně děláme. Jestliže má význam něco konat, pak také musí mít význam v této činnosti vytrvat a to i za cenu obětí. Ve své dnešní promluvě nadhodím pár důvodů, proč bychom se ani já ani má rodina nikdy nevzdali tradiční latinské mše a to navzdory všemu nepohodlí a dokonce i drobným ústrkům, jež jsme za posledních dvacet let zažili. Já i má rodina jsme postupně dorostli k tomu, že tuto liturgii hluboce milujeme. Doufám, že sdílení mé vlastní zkušenosti vám dodá odvahy k tomu, abyste začali navštěvovat usus antiquior, anebo pokud jste na vážkách, v účasti na něm vytrvali.

Jsem přesvědčen o tom, že posvátná liturgie předávaná tradicí dosud nikdy v životě katolíků nehrála tak důležitou roli jako dnes, kdy jsme svědky toho, jak „Církev putující po zemi“ zapomíná vlastní teologii, rozřeďuje svou zvěst, ztrácí vlastní identitu a svým členům pouští žilou. Tím, že její starobylou liturgii známe, milujeme ji a účastníme se jí, činíme, co můžeme pro upevnění skutečné církevní nauky, hlásáme spásu, navracíme Kristu jeho pravé místo a přitahujeme nové věřící, kteří usilovně hledají nepokřivenou pravdu a zjevnou krásu. Jestliže předáváme tento dar další generaci a zveme na mši co nejvíc přátel a příbuzných, naplňujeme již vlastní povolání následovníků apoštolů.

Pokračování textu Deset důvodů, proč (nadále) chodit na tradiční latinskou liturgii

Publikováno

Únorové novinky

Na začátku února Hesperion přináší na trh dvě knižní novinky:

Fulton Sheen: Sedmero hlavních hříchů 

Arcibiskup Fulton J. Sheen (1895-1975) se řadí mezi nejvýraznější postavy amerického katolictví 20. století. V této stručné a hutné duchovní klasice dovedně propojuje sedmero hlavních hříchů se sedmerem posledních Kristových slov na kříži. Základní duchovní nemoci – pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, lenost – se zde potkávají s jediným lékařem, s trpícím Spasitelem. Kniha předkládá všem, kdo jsou tísněni hříchem, bezpečnou cestu ke svobodě.

 

Novéna ke sv. Filipu Nerimu

„Setkání dvou svatých“ – brožurka vedle novény obsahuje také litanie a modlitby ke sv. Filipu Nerimu z pera bl. Johna Henryho Newmana, s úvodem představujícím oba světce.

 

Obě knihy můžete již nyní zakoupit v našem e-shopu.

Publikováno

Bůh, nebo nic

Kde se mohou potkat domorodec ze západoafrické vesnice, francouzský seminarista, jeruzalémský odborník na starosemitské jazyky, putující misionář, arcibiskup ze země stižené diktaturou, prezident světové charity a muž v čele vatikánské kongregace? Kde?sarahcz_cover_0923s V  Robertu Sarahovi. Je to kardinál s duší kontemplativního mnicha, jehož slova o nežvanivé, naslouchavé modlitbě zvou k vnitřnímu životu. Je to vědec s vírou dítěte, který byl sice schopen napsat práci na téma „Izaijáš ve světle semitské lingvistiky severozápadní jazykové skupiny“, ale který dosud bere vážně každou větu katechismu, jemuž ho učili otcové spiritáni u kříže uprostřed vesnice. Je to muž mlčení, jenž se nebál být hlasitým oponentem guinejského komunismu. Kde vzal sílu? „Každé dva měsíce jsem odjížděl úplně sám na nějaké naprosto izolované místo. Tři dny jsem se postil bez vody a bez jídla. Chtěl jsem být sám s Bohem, abych s ním mohl důvěrně rozmlouvat. Z Konakry jsem si s sebou nebral nic, jen Bibli, malé příruční zavazadlo s potřebami ke mši sv. a nějakou knihu duchovní četby.“ Na podobnou radikalitu nejsme v prostředí poněkud povadlého, v kavárnách a konferenčních sálech pěstovaného evropského katolictví zvyklí. Tento Afričan prorokuje pro Evropu. Mluví k ní ústy živé, až živelné Církve černého kontinentu, kde bylo roku 1900 katolíků 2 miliony a teď je těch milionů 185. Africká vitalita se však v kardinálovi potkává s celými staletími západní (a na Západě zapomenuté) křesťanské moudrosti. Spolu se svatými se Sarah diví narcistní kultuře dneška. Nehledí na ni s hněvem ani stařeckým škarohlídstvím, ale spíš se smutkem lidí, kterým je zatěžko pochopit, jak lze nechtít Boha: „Je smutné, dožaduje-li se někdo neomezených rozkoší, třebaže největší radostí je prostě zůstávat s Bohem a dát se od něj zahrnovat světlem a čistotou.“

Ve spolupráci s Kartuziánským nakladatelstvím připravujeme knihu kardinála Roberta Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu, s názvem Bůh, nebo nic.

Kniha vychází 25. listopadu 2016.

 

SVĚDECTVÍ

„Knihu Bůh, nebo nic jsem si přečetl s velkým duchovním užitkem, radostí a vděčností. Vaše svědectví o Církvi v Africe, o Vašem utrpení v době marxismu a o duchovním životě vůbec je dojemné a pro Církev, která je na Západě poněkud duchovně ochablá, velmi důležité. Vše, co jste napsal o ústředním místě, které náleží Bohu, o slavení liturgie, o mravním životě křesťanů, je neobyčejně závažné a hluboké. Vaše odvážné odpovědi na problém genderové teorie objasňují zásadní antropologickou otázku ve světě, nad nímž se stahují mračna.
emeritní papež Benedikt XVI.
Z dopisu kardinálu Robertu Sarahovi

„Pozoruhodné svědectví katolické víry  tváří v tvář mnoha vážným problémům současnosti.“
kardinál Raymond Leo Burke
Patron Suverénního řádu maltézských rytířů

Proč je dobré číst knihu Bůh, nebo nic? Protože kardinál Sarah zde strhujícím způsobem líčí své obdivuhodné životní osudy. A nejenom! Kardinál je člověk bystrého rozumu a jemného srdce, na vysoké kulturní a teologické úrovni, a na prvním místě muž Církve a Boží. Čteme-li proto rozhovory s ním, jsme obohaceni kulturně a teologicky, dostává se nám pronikavého pohledu na situaci v Církvi a ve světě včetně dobrých kritérií pro její pravdivé hodnocení, a především jsme utvrzeni ve své oddanosti Církvi, modlitbě a Bohu.
fr. Štěpán Maria Filip OP

Publikováno

Fulton Sheen: Sedmero hlavních hříchů (NOVINKA)

fulton_j-_sheen_nywtsArcibiskup Fulton J. Sheen (1895-1975) se řadí mezi nejvýraznější postavy amerického katolictví 20. století. O kráse katolické nauky uměl promlouvat s přitažlivou přímočarostí a duchovní hloubkou, která dokázala oslovit zástupy televizních diváků i rozhlasových posluchačů. Patřil mezi přední mediální osobnosti, aniž by se však přiváděním druyhým k Bohu sám od Boha vzdálil. Roku 2002 byl oficiálně otevřen proces jeho svatořečení.

Českému čtenáři představíme tohoto u nás dosud málo známého velikána stručnou a hutnou duchovní klasikou, která dovedně propojuje sedmero hlavních hříchů se sedmerem posledních Kristových slov na kříži. Základní duchovní nemoci – pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, lenost – se zde potkávají s jediným lékařem, s trpícím Spasitelem. Kniha, která všem, kdo jsou tísněni hříchem, předkládá bezpečnou cestu ke svobodě, vyjde k postní době 2017.

Publikováno

Nešťastné nedorozumění

V roce 2010 biskup Slattery ve Washingtonu D.C. při slavné pontifikální mši svaté použil dlouhý červený plášť, tzv. „cappa magna“, který je historickým pozůstatkem chórového pláště a je nošen v průvodech, nikoliv však při samotném slavení mše svaté.

Vedle řady dopisů, jež biskupovi Slatterymu děkovali za duchovní hloubku prožité liturgie i proneseného kázání, se objevily i hlasy, které se ohrazovaly proti pompéznosti biskupova oděvu. Mons. Patrick Brankin v reakci na tyto ohlasy nabídl vysvětlení významu tohoto oděvu:cappa-magna-plate

Cappa magna skutečně představuje světskou „parádu“, její moc a prestiž. Právě proto prelát, vstoupivší takto oděn do chrámu, je z této „parády“ veřejně vysvlečen, v gestu pokory před shromážděnými věřícími. Následně, kus po kusu, je biskup oblečen do „nového člověka“, o němž mluví svatý Pavel: do křestní alby, na níž obléká dalmatiku lásky, štolu odpuštění a ornát milosrdenství. Takto „oděn do Krista“ prelát podruhé přistupuje k oltáři, aby zahájil eucharistické slavení in persona Christi, viditelné hlavě těla, Církve.

Jde tedy o jasné vyjádření toho, že moc a sláva světa nemá u oltáře místo, byť je toto vyjádřeno liturgickým symbolem, který dnes, naneštěstí, není snadno pochopitelný.

 

Msrg. Patrick Brankin, Letters, America, Issue 741, 21. 6. 2010

Publikováno

Růženec a tradiční liturgie

Má mše svatá a modlitba růžence něco společného? Nad tímto tématem se zamýšlel americký autor Peter Kwasniewski. Přinášíme vám překlad jeho článku původně publikováno na stránkách Rorate Coeli na svátek Nanebevzetí Panny Marie.

Užitečné opakování.

Jak každý obyčejný člověk ví (a jak očividně nevěděli reformátoři liturgie), opakování je v lidské řeči výsostně užitečným a důležitým prvkem. Ukazuje se to v rytmu básnických veršů, důvěrných rozhovorech milenců, vznešených mystických vizích, áriích hudebních skladatelů a v častých prosbách malých dětí, aby mohly ten samý příběh vyslechnout znovu a znovu. Těm, které milujeme, opakujeme láskyplná slova. Růženec tento zvyk umocňuje – stejně tak činí i tradiční liturgie, ať už se jedná o mši svatou, nebo modlitbu hodin. Mnohá opakování zde zdůrazňují, umocňují a vyjadřují myšlenky a pocity srdce.

Krutým činem racionalismu bylo vykrájet opakování pokládaná za „neužitečná“. Tak došlo k odstranění mnohých políbení oltáře, mnohých výzev „Dominus vobiscum“, dvojího Confiteor, devítinásobného Kyrie, znamení kříže, vícerých modliteb předcházejících svatému přijímání, a dvakrát opakovaného, trojnásobného „Domine, non sum dignus.“ Přemýšlím, zda lidé zodpovědní za tuto deformaci prošli smutným osudem zanedbávaných dětí, které neměly možnost naslouchat poesii nebo často opakovaným pohádkám.

Pokračování textu Růženec a tradiční liturgie

Publikováno

Na prvním místě je Bůh – rozhovor


V říjnu přichází na český knižní trh novinka – kniha amerického autora Petera Kwasniewského
Povstávání z prachu – Tradiční liturgie a obnova Církve. Přinášíme čtenářům obsáhlý rozhovor s autorem (zkrácená verze rozhovoru vychází v RC Monitoru 18/2016). Prezentace knihy za účasti autora se budou konat v pátek 14. října v Praze a v neděli 16. října v Olomouci.  

 

Jaká byla Vaše cesta k tradiční liturgii?

authorK tradiční liturgii jsem se dostával pozvolna a postupně. Vyrůstal jsem v typické americké příměstské farnosti, zpíval jsem v dětském sboru, později i s dospělými. Liturgie ve farnosti byla velice „současná“ – byť jsem tehdy o tom nevěděl. Během studií se však odehrály dvě události: stal jsem se členem charismatické modlitební skupiny, což znovuoživilo mou víru, a absolvoval jsem kurs filosofie, jenž mě seznámil s Platonem, Aristotelem, Augustinem a Tomášem Akvinským. Po pár letech můj zájem o charismatickou modlitební skupinu vyprchal, ale můj intelektuální život nabíral na obrátkách. Začal jsem studovat také teologii a pociťoval jsem vágní touhu po takové formě modlitby a liturgie, jež by odpovídala jak hloubce, tak i šíři filosofie a teologie. Aniž bych to tušil, hledal jsem tradiční bohoslužbu Církve, u jejíhož zrodu stáli církevní otcové, jež se rozvíjela ve středověku a byla věrně předávána od tridentského koncilu dále. Naštěstí jsem studoval na vysoké škole, kde se mše svatá vždy slavila v latině a se zpěvem gregoriánského chorálu. Měl jsem z toho velkou radost, neboť se zdálo, že je to to, co jsem hledal. Ke konci svého čtyřletého studia jsem však měl několikrát možnost zúčastnit se tridentské „tiché“ mše svaté. Ta intenzita ticha, téměř hmatatelná svatost a bohatství modliteb mě mocně zasáhly. Když jsem pak pokračoval ve studiích na Catholic University of America, hledal jsem ve Washingtonu D.C. tradiční liturgii. Dostal jsem se až do kostela „Old St. Mary’s“, kde jsem poprvé zažil zpívanou mši svatou (missa cantata). Bylo to, jako kdybych konečně jako katolík „našel svůj domov“ – našel jsem to, co jsem dlouho hledal. Od té doby uplynulo již více než 20 let a toto přesvědčení mě nikdy neopustilo. Zamiloval jsem se a stále miluji – je to jako dobré manželství!

Pokračování textu Na prvním místě je Bůh – rozhovor

Publikováno

Povstávání z prachu

Co schází pokoncilním pokusům o obnovu liturgického života Církve? Proč se mladí vracejí ke staré mši svaté? Je to móda, která pomine? Pohroma, anebo obroda? Americký akademik Dr. Peter Kwasniewski v knize Povstávání z prachu – Tradiční liturgie a obnova Církve ostře, trefně a přitom bez zapšklosti líčí liturgickou krizi, která katolictví postihla, i cestu ven prostřednictvím návratu k odhozeným pokladům.

Kniha vychází na začátku října 2016.

V polovině října se uskuteční prezentace této knihy za účasti autora v Praze a Olomouci. Podrobnosti naleznete ZDE.