Publikováno

Deset důvodů, proč (nadále) chodit na tradiční latinskou liturgii

Přinášíme Vám přepis přednášky, kterou Dr. Peter A. Kwasniewski přednesl při prezentaci své knihy Povstávání z prachu v Olomouci v říjnu 2016.

Děkuji vám všem, že jste dnes si dnes večer našli čas a rozhodli se přijít vyslechnout mou přednášku. Je mi velikou ctí, že mohu navštívit vaši zemi při příležitosti vydání českého překladu mé knihy „Povstávání z prachu.“

Vzhledem k tomu, že pro člověka nebo celou rodinu může být méně pohodlné navštěvovat tradiční latinskou liturgii – a teď nemám na mysli pouze očividné záležitosti jako místo a čas, ale také chybějící infrastrukturu farnosti nebo nevraživé reakce, s nimiž se člověk může setkat jak u přátel a rodiny, tak dokonce i u kléru – je nepochybně přínosné připomínat si, proč to všechno vlastně děláme. Jestliže má význam něco konat, pak také musí mít význam v této činnosti vytrvat a to i za cenu obětí. Ve své dnešní promluvě nadhodím pár důvodů, proč bychom se ani já ani má rodina nikdy nevzdali tradiční latinské mše a to navzdory všemu nepohodlí a dokonce i drobným ústrkům, jež jsme za posledních dvacet let zažili. Já i má rodina jsme postupně dorostli k tomu, že tuto liturgii hluboce milujeme. Doufám, že sdílení mé vlastní zkušenosti vám dodá odvahy k tomu, abyste začali navštěvovat usus antiquior, anebo pokud jste na vážkách, v účasti na něm vytrvali.

Jsem přesvědčen o tom, že posvátná liturgie předávaná tradicí dosud nikdy v životě katolíků nehrála tak důležitou roli jako dnes, kdy jsme svědky toho, jak „Církev putující po zemi“ zapomíná vlastní teologii, rozřeďuje svou zvěst, ztrácí vlastní identitu a svým členům pouští žilou. Tím, že její starobylou liturgii známe, milujeme ji a účastníme se jí, činíme, co můžeme pro upevnění skutečné církevní nauky, hlásáme spásu, navracíme Kristu jeho pravé místo a přitahujeme nové věřící, kteří usilovně hledají nepokřivenou pravdu a zjevnou krásu. Jestliže předáváme tento dar další generaci a zveme na mši co nejvíc přátel a příbuzných, naplňujeme již vlastní povolání následovníků apoštolů.

Pokračování textu Deset důvodů, proč (nadále) chodit na tradiční latinskou liturgii

Publikováno

Únorové novinky

Na začátku února Hesperion přináší na trh dvě knižní novinky:

Fulton Sheen: Sedmero hlavních hříchů 

Arcibiskup Fulton J. Sheen (1895-1975) se řadí mezi nejvýraznější postavy amerického katolictví 20. století. V této stručné a hutné duchovní klasice dovedně propojuje sedmero hlavních hříchů se sedmerem posledních Kristových slov na kříži. Základní duchovní nemoci – pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, lenost – se zde potkávají s jediným lékařem, s trpícím Spasitelem. Kniha předkládá všem, kdo jsou tísněni hříchem, bezpečnou cestu ke svobodě.

 

Novéna ke sv. Filipu Nerimu

„Setkání dvou svatých“ – brožurka vedle novény obsahuje také litanie a modlitby ke sv. Filipu Nerimu z pera bl. Johna Henryho Newmana, s úvodem představujícím oba světce.

 

Obě knihy můžete již nyní zakoupit v našem e-shopu.

Publikováno

Bůh, nebo nic

Kde se mohou potkat domorodec ze západoafrické vesnice, francouzský seminarista, jeruzalémský odborník na starosemitské jazyky, putující misionář, arcibiskup ze země stižené diktaturou, prezident světové charity a muž v čele vatikánské kongregace? Kde?sarahcz_cover_0923s V  Robertu Sarahovi. Je to kardinál s duší kontemplativního mnicha, jehož slova o nežvanivé, naslouchavé modlitbě zvou k vnitřnímu životu. Je to vědec s vírou dítěte, který byl sice schopen napsat práci na téma „Izaijáš ve světle semitské lingvistiky severozápadní jazykové skupiny“, ale který dosud bere vážně každou větu katechismu, jemuž ho učili otcové spiritáni u kříže uprostřed vesnice. Je to muž mlčení, jenž se nebál být hlasitým oponentem guinejského komunismu. Kde vzal sílu? „Každé dva měsíce jsem odjížděl úplně sám na nějaké naprosto izolované místo. Tři dny jsem se postil bez vody a bez jídla. Chtěl jsem být sám s Bohem, abych s ním mohl důvěrně rozmlouvat. Z Konakry jsem si s sebou nebral nic, jen Bibli, malé příruční zavazadlo s potřebami ke mši sv. a nějakou knihu duchovní četby.“ Na podobnou radikalitu nejsme v prostředí poněkud povadlého, v kavárnách a konferenčních sálech pěstovaného evropského katolictví zvyklí. Tento Afričan prorokuje pro Evropu. Mluví k ní ústy živé, až živelné Církve černého kontinentu, kde bylo roku 1900 katolíků 2 miliony a teď je těch milionů 185. Africká vitalita se však v kardinálovi potkává s celými staletími západní (a na Západě zapomenuté) křesťanské moudrosti. Spolu se svatými se Sarah diví narcistní kultuře dneška. Nehledí na ni s hněvem ani stařeckým škarohlídstvím, ale spíš se smutkem lidí, kterým je zatěžko pochopit, jak lze nechtít Boha: „Je smutné, dožaduje-li se někdo neomezených rozkoší, třebaže největší radostí je prostě zůstávat s Bohem a dát se od něj zahrnovat světlem a čistotou.“

Ve spolupráci s Kartuziánským nakladatelstvím připravujeme knihu kardinála Roberta Saraha, prefekta Kongregace pro bohoslužbu, s názvem Bůh, nebo nic.

Kniha vychází 25. listopadu 2016.

 

SVĚDECTVÍ

„Knihu Bůh, nebo nic jsem si přečetl s velkým duchovním užitkem, radostí a vděčností. Vaše svědectví o Církvi v Africe, o Vašem utrpení v době marxismu a o duchovním životě vůbec je dojemné a pro Církev, která je na Západě poněkud duchovně ochablá, velmi důležité. Vše, co jste napsal o ústředním místě, které náleží Bohu, o slavení liturgie, o mravním životě křesťanů, je neobyčejně závažné a hluboké. Vaše odvážné odpovědi na problém genderové teorie objasňují zásadní antropologickou otázku ve světě, nad nímž se stahují mračna.
emeritní papež Benedikt XVI.
Z dopisu kardinálu Robertu Sarahovi

„Pozoruhodné svědectví katolické víry  tváří v tvář mnoha vážným problémům současnosti.“
kardinál Raymond Leo Burke
Patron Suverénního řádu maltézských rytířů

Proč je dobré číst knihu Bůh, nebo nic? Protože kardinál Sarah zde strhujícím způsobem líčí své obdivuhodné životní osudy. A nejenom! Kardinál je člověk bystrého rozumu a jemného srdce, na vysoké kulturní a teologické úrovni, a na prvním místě muž Církve a Boží. Čteme-li proto rozhovory s ním, jsme obohaceni kulturně a teologicky, dostává se nám pronikavého pohledu na situaci v Církvi a ve světě včetně dobrých kritérií pro její pravdivé hodnocení, a především jsme utvrzeni ve své oddanosti Církvi, modlitbě a Bohu.
fr. Štěpán Maria Filip OP

Publikováno

Fulton Sheen: Sedmero hlavních hříchů

fulton_j-_sheen_nywtsArcibiskup Fulton J. Sheen (1895-1975) se řadí mezi nejvýraznější postavy amerického katolictví 20. století. O kráse katolické nauky uměl promlouvat s přitažlivou přímočarostí a duchovní hloubkou, která dokázala oslovit zástupy televizních diváků i rozhlasových posluchačů. Patřil mezi přední mediální osobnosti, aniž by se však přiváděním druyhým k Bohu sám od Boha vzdálil. Roku 2002 byl oficiálně otevřen proces jeho svatořečení.

Českému čtenáři představíme tohoto u nás dosud málo známého velikána stručnou a hutnou duchovní klasikou, která dovedně propojuje sedmero hlavních hříchů se sedmerem posledních Kristových slov na kříži. Základní duchovní nemoci – pýcha, lakomství, smilstvo, závist, nestřídmost, hněv, lenost – se zde potkávají s jediným lékařem, s trpícím Spasitelem. Kniha, která všem, kdo jsou tísněni hříchem, předkládá bezpečnou cestu ke svobodě, vyjde k postní době 2017.

Publikováno

Nešťastné nedorozumění

V roce 2010 biskup Slattery ve Washingtonu D.C. při slavné pontifikální mši svaté použil dlouhý červený plášť, tzv. „cappa magna“, který je historickým pozůstatkem chórového pláště a je nošen v průvodech, nikoliv však při samotném slavení mše svaté.

Vedle řady dopisů, jež biskupovi Slatterymu děkovali za duchovní hloubku prožité liturgie i proneseného kázání, se objevily i hlasy, které se ohrazovaly proti pompéznosti biskupova oděvu. Mons. Patrick Brankin v reakci na tyto ohlasy nabídl vysvětlení významu tohoto oděvu:cappa-magna-plate

Cappa magna skutečně představuje světskou „parádu“, její moc a prestiž. Právě proto prelát, vstoupivší takto oděn do chrámu, je z této „parády“ veřejně vysvlečen, v gestu pokory před shromážděnými věřícími. Následně, kus po kusu, je biskup oblečen do „nového člověka“, o němž mluví svatý Pavel: do křestní alby, na níž obléká dalmatiku lásky, štolu odpuštění a ornát milosrdenství. Takto „oděn do Krista“ prelát podruhé přistupuje k oltáři, aby zahájil eucharistické slavení in persona Christi, viditelné hlavě těla, Církve.

Jde tedy o jasné vyjádření toho, že moc a sláva světa nemá u oltáře místo, byť je toto vyjádřeno liturgickým symbolem, který dnes, naneštěstí, není snadno pochopitelný.

 

Msrg. Patrick Brankin, Letters, America, Issue 741, 21. 6. 2010

Publikováno

Růženec a tradiční liturgie

Má mše svatá a modlitba růžence něco společného? Nad tímto tématem se zamýšlel americký autor Peter Kwasniewski. Přinášíme vám překlad jeho článku původně publikováno na stránkách Rorate Coeli na svátek Nanebevzetí Panny Marie.

Užitečné opakování.

Jak každý obyčejný člověk ví (a jak očividně nevěděli reformátoři liturgie), opakování je v lidské řeči výsostně užitečným a důležitým prvkem. Ukazuje se to v rytmu básnických veršů, důvěrných rozhovorech milenců, vznešených mystických vizích, áriích hudebních skladatelů a v častých prosbách malých dětí, aby mohly ten samý příběh vyslechnout znovu a znovu. Těm, které milujeme, opakujeme láskyplná slova. Růženec tento zvyk umocňuje – stejně tak činí i tradiční liturgie, ať už se jedná o mši svatou, nebo modlitbu hodin. Mnohá opakování zde zdůrazňují, umocňují a vyjadřují myšlenky a pocity srdce.

Krutým činem racionalismu bylo vykrájet opakování pokládaná za „neužitečná“. Tak došlo k odstranění mnohých políbení oltáře, mnohých výzev „Dominus vobiscum“, dvojího Confiteor, devítinásobného Kyrie, znamení kříže, vícerých modliteb předcházejících svatému přijímání, a dvakrát opakovaného, trojnásobného „Domine, non sum dignus.“ Přemýšlím, zda lidé zodpovědní za tuto deformaci prošli smutným osudem zanedbávaných dětí, které neměly možnost naslouchat poesii nebo často opakovaným pohádkám.

Pokračování textu Růženec a tradiční liturgie

Publikováno

Na prvním místě je Bůh – rozhovor


V říjnu přichází na český knižní trh novinka – kniha amerického autora Petera Kwasniewského
Povstávání z prachu – Tradiční liturgie a obnova Církve. Přinášíme čtenářům obsáhlý rozhovor s autorem (zkrácená verze rozhovoru vychází v RC Monitoru 18/2016). Prezentace knihy za účasti autora se budou konat v pátek 14. října v Praze a v neděli 16. října v Olomouci.  

 

Jaká byla Vaše cesta k tradiční liturgii?

authorK tradiční liturgii jsem se dostával pozvolna a postupně. Vyrůstal jsem v typické americké příměstské farnosti, zpíval jsem v dětském sboru, později i s dospělými. Liturgie ve farnosti byla velice „současná“ – byť jsem tehdy o tom nevěděl. Během studií se však odehrály dvě události: stal jsem se členem charismatické modlitební skupiny, což znovuoživilo mou víru, a absolvoval jsem kurs filosofie, jenž mě seznámil s Platonem, Aristotelem, Augustinem a Tomášem Akvinským. Po pár letech můj zájem o charismatickou modlitební skupinu vyprchal, ale můj intelektuální život nabíral na obrátkách. Začal jsem studovat také teologii a pociťoval jsem vágní touhu po takové formě modlitby a liturgie, jež by odpovídala jak hloubce, tak i šíři filosofie a teologie. Aniž bych to tušil, hledal jsem tradiční bohoslužbu Církve, u jejíhož zrodu stáli církevní otcové, jež se rozvíjela ve středověku a byla věrně předávána od tridentského koncilu dále. Naštěstí jsem studoval na vysoké škole, kde se mše svatá vždy slavila v latině a se zpěvem gregoriánského chorálu. Měl jsem z toho velkou radost, neboť se zdálo, že je to to, co jsem hledal. Ke konci svého čtyřletého studia jsem však měl několikrát možnost zúčastnit se tridentské „tiché“ mše svaté. Ta intenzita ticha, téměř hmatatelná svatost a bohatství modliteb mě mocně zasáhly. Když jsem pak pokračoval ve studiích na Catholic University of America, hledal jsem ve Washingtonu D.C. tradiční liturgii. Dostal jsem se až do kostela „Old St. Mary’s“, kde jsem poprvé zažil zpívanou mši svatou (missa cantata). Bylo to, jako kdybych konečně jako katolík „našel svůj domov“ – našel jsem to, co jsem dlouho hledal. Od té doby uplynulo již více než 20 let a toto přesvědčení mě nikdy neopustilo. Zamiloval jsem se a stále miluji – je to jako dobré manželství!

Pokračování textu Na prvním místě je Bůh – rozhovor

Publikováno

Povstávání z prachu

Co schází pokoncilním pokusům o obnovu liturgického života Církve? Proč se mladí vracejí ke staré mši svaté? Je to móda, která pomine? Pohroma, anebo obroda? Americký akademik Dr. Peter Kwasniewski v knize Povstávání z prachu – Tradiční liturgie a obnova Církve ostře, trefně a přitom bez zapšklosti líčí liturgickou krizi, která katolictví postihla, i cestu ven prostřednictvím návratu k odhozeným pokladům.

Kniha vychází na začátku října 2016.

V polovině října se uskuteční prezentace této knihy za účasti autora v Praze a Olomouci. Podrobnosti naleznete ZDE.

 

Publikováno

Ztracení – Kolaps katolické kultury

Roku 2002 otřásl Spojenými státy a celým světem skandál spojený s krytím sexuálního zneužívání v katolické církvi. Kartuziánské nakladatelství (www.kartuzianbrno.cz) a Hesperion v souvislosti s touto otázkou společně připravili k vydání knihu amerického katolického novináře Philipa Lawlera Ztracení s podtitulem Kolaps katolické kultury. Autor se ptá po příčinách zmíněné krize, mapuje její průběh a hledá cestu k jejímu řešení.  Vyhýbá se laciné apologetice i laciné kritice: nelíčí to, co je v Církvi nemocné, jako zdravé, ale zároveň nechce ničit, ale pomáhat Nevěstě Kristově k uzdravení. Kniha vyšla na konci června 2016, objednávejte zde.

Publikováno

Křesťan a islám

Krestan_a_islam_obwebHesperion vydává brožuru „Křesťan a islám“, v níž se čeští teologové a filosofové zamýšlejí nad aktuální problematikou postoje křesťanů vůči islámu. Vzhledem k aktuálnosti tématu jsme se rozhodli nabídnout celý text brožury volně ke stažení a k šíření v elektronické podobě. V případě, že máte zájem o tištěnou verzi (vhodné zejména pro farnosti, školy, společenství, knihovny, apod.), můžete si brožuru OBJEDNAT ZDE.

Na přípravě brožury se podíleli: M. Cajtahaml, P. Dvořák, D. Heider, E. Krumpolc, T. Machula, D. D. Novotný, C. V. Pospíšil, J. Štěpán, J. Vogel, J. Vokoun.