Správně jsi udělal, že jsi se svými pocity osamění přišel ke mně. Jsem zde pro tebe a ty jsi zde pro mě, pouze pro mě a pro nikoho jiného. Myslíš si, že si necením oběti, již jsi pro mě vykonal, když jsi sem přišel žít pro mě, se mnou, blízko mě dnem i nocí?
Pochop alespoň trochu bolest mého eucharistického Srdce, jež je zcela opuštěno v nesčetných svatostáncích po celém světě. Proč svou slavnou přítomnost zmnožuji tak skutečným a zázračným způsobem, ne-li proto, abych byl nablízku duším, jež miluji s planoucí vášní a dokonalou něhou? A jsem ponechán o samotě. Často zůstávám týden za týdnem zapomenut, nebo hůř, je se mnou nakládáno jako s věcí, jako se zbožím uschovaným pro případ potřeby. Tohle nebyl můj úmysl, když jsem ustanovil tuto svátost mé výkupné lásky.Můj úmysl byl trojí. Prvně, zachovat mou jedinou oběť pro všechny věky a až do konce časů. Pak živit duše mým Tělem a Krví pro jejich uzdravení, jejich posvěcení a jednotu se mnou a se všemi údy mého mystického Těla s ohledem na můj druhý příchod ve slávě, kdy budou všichni jedno ve mně a já v nich a oběť naší chvály Otci v Duchu svatém bude trvat bez konce. Měl jsem však i třetí důvod: nabídnout duším – a zejména mým kněžím – společenství a hřejivé světlo mé skutečné přítomnosti. Chtěl jsem být přítomen takovým způsobem, abych mohl mít potěšení z rozmlouvání s dětmi lidskými. Chtěl jsem rozšířit milosti svého vtělení a pozemského života na všechny své učedníky, své vyvolené přátele, až do konce časů.
Tak mnoho z toho, co jsem choval ve svém Srdci, když jsem ustanovil tuto svátost, bylo zapomenuto, znejasněno nebo úmyslně popřeno. V tom spočívá bolest mého eucharistického Srdce. Proto jsem obrátil svůj pohled na tebe a požádal tě, abys mi daroval svůj život, zbytek svého života, v klanění a odprošování. Chci svobodnou odpověď tvé adorující lásky na mou eucharistickou lásku.
Proč si myslíš, že jsem k tobě tak často mluvil o své eucharistické Tváři? Je to proto, že „tvář“ znamená „přítomnost“. Úcta k mé eucharistické Tváři je lékem na ztrátu víry v mou skutečnou přítomnost, jež zachvátila mou Církev na každé úrovni, uhasila plamen eucharistické lásky a způsobila, že i mí vyvolení, moji kněží, jsou chladní a vzdálení ode mne.
To je mé dnešní slovo pro tebe a to je důvod, proč jsem tě přivedl na toto místo. Každá osamocenost, kterou zakoušíš, je pozváním vyhledat mě ve svátosti mého božského přátelství a utěšit mé eucharistické Srdce.(In sinu Jesu, 19. X. 2008)
Konfraternita kněží adorujících Ježíšovu eucharistickou Tvář je odpovědí na potřebu a touhu mnoha kněží, mladých i starých, sjednotit se zvláštním způsobem k adoraci Nejsvětější svátosti oltářní a navzájem se modlitbou podporovat ve vytrvalosti. Ve své encyklice Ecclesia de Eucharistia ze Zeleného čtvrtku 2003 svatý papež Jan Pavel II. postavil před oči celé Církve Tvář Krista v Nejsvětější svátosti. Zavedl nové slovní spojení, které se do té doby neobjevilo ani v jeho dílech, ani ve spisech jeho předchůdců: Kristova eucharistická Tvář. Tímto způsobem Svatý otec sdílel s celou Církví svou vlastní zkušenost hledání Kristovy tváře v Nejsvětější svátosti oltářní, jejího nalézání a klanění se jí.
Konfraternita je otevřená všem katolickým biskupům, kněžím, jáhnům a bohoslovcům. Je pouze jedna zásadní povinnost: jedna nepřerušená hodina adorace každý den. Tato povinnost neváže pod hříchem, přesto je to však závažný závazek, jenž by neměl být zanedbán lehkovážně. Laici a zasvěcené osoby se mohou sjednotit s Konfraternitou kněží-adorátorů eucharistické Tváře Ježíše tím, že se stanou laickými adorátory.
V současnosti naše místní duchovní společenství tvoří 10 kněží (5 diecézních a 5 řeholních) a tři laičtí adorátoři.
Pro více informací pište na adoratori @ hesperion.cz
