Před deseti lety, v roce 2007 začali uprostřed ticha adorace k srdci jednoho kněze promlouvat Pá, Matka Boží a svatí. Z těchto slov se zrodila kniha In Sinu Jesu, jejíž stránky promlouvají přímo doprostřed potřeb člověka naší doby a pomáhají mu prohloubit vztah k Pánu.
Sám autor o vzniku knihy píše takto:
Zde je přepis záznamů z mých deníků, které jsem začal zapisovat v roce 2007. Slovník a styl jsou mé, ale podstata toho, co jsem zaznamenal, přicházela v modlitbě bez jakéhokoliv úsilí nebo předcházející reflexe z mé strany. Jednalo se o vnitřní pobídky k tomu, abych zapisoval – a psal jsem, dokud inspirace neskončila. Po dopsání se dostavila milost tichého sjednocení s Pánem nebo s Pannou Marií. Někdy přicházela také „slova“ od svatých nebo od lidí svatého života.
Ačkoli jsem chvílemi měl pochybnosti o autenticitě toho, co se děje, můj duchovní otec to identifikoval jako gratia gratis data, jako milost zdarma darovanou. Mohu pouze říci, že slova přicházela pokojně, v rychlém sledu a bez námahy. Tím nemyslím, že by vycházela z mého nitra, ale spíše z toho, co jsem zakoušel jako objektivní, leč důvěrnou přítomnost našeho Pána, bezprostředně vztaženou k jeho skutečné přítomnosti v Nejsvětější svátosti. Právě v této jeho eucharistické přítomnosti se odehrávaly tyto rozhovory, jimiž jsem byl stále více vtahován do světla jeho Tváře a ohně jeho Srdce.
Jsem si vědom délky některých vět. Není to odrazem jazyka našeho Pána, neboť on nekomunikuje literárními prostředky. Slova přicházela rychle, ale nesla podobu skutečností, které se postupně odkrývaly. Nevím, jak bych to jinak vysvětlil.
Má vlastní zbožnost je bytostně liturgická. Nicméně od té doby, co mi byla diagnostikována vážná nemoc, jsem silně přitahován k adoraci Nejsvětější svátosti, k odčiňování za kněze a zejména k tajemství Tváře našeho Pána skryté pod svátostným závojem. Je to něco, co se již vyskytuje v tradici, kupříkladu v Adoro te devote svatého Tomáše.
Tyto texty přinesly ovoce v mém vlastním životě a v životech druhých, zejména kněží, s nimiž jsem je, na doporučení svého duchovního otce, sdílel. I přes mou zdrženlivost a touhu po anonymitě v souvislosti s tímto deníkem, mi sám Pán opakovaně řekl, že jeho slova zprostředkují požehnání, vedení a útěchu mnoha dnešním křesťanům a zejména jeho milovaným kněžím.
S vděčným srdcem plným očekávání, s radostí vkládám tento deník do rukou všech čtenářů, které si Pán a jeho Matka vyvolili, připojuji své kněžské požehnání a modlitbu, aby jeho četba přinesla bohaté plody.
Ukázka z knihy
středa 15. dubna 2009
Cesta, kterou jsem před tebou vytyčil, je cestou adorace. Kráčej po ní ve světle mé eucharistické Tváře a uvidíš, že vede přímo do mého otevřeného Srdce. Po této stezce bych chtěl vést všechny své kněze. Chci, aby kráčeli ve světle mé Tváře, zanechali vší temnoty a netoužili po ničem tolik jako po spočinutí v mém otevřeném boku.
Mé probodené Srdce je pramenem čistoty, uzdravení a svatosti pro všechny mé kněze. Tolik si přeji, aby přicházeli k mému otevřenému Srdci ve svátosti mé lásky. Postačí, když ke mně přijdou, i kdyby byli unavení a beze slov nebo procítěných myšlenek. Už jen tímto prostým úkonem, tím, že přijdou, mi dokazují svou lásku a sdělují mi touhu, abych je uzdravil a očistil jejich duše.
Musíš se naučit setrvávat v mé přítomnosti, zůstávat zde tak dlouho, jak jen můžeš, neboť to je sám základ života, k němuž jsem tě povolal. Když mě opouštíš a kráčíš za jinými věcmi, rozřeďuješ tím mou obrovskou milost, kterou jsem ti udělil, když jsem tě přivedl sem, abys byl knězem, jenž se klaní mé eucharistické Tváři. Uzdravení a očištění mnoha kněžských duší závisí na tvé věrnosti tomuto povolání k adoraci a odčiňování. Vložil jsem na tvá ramena vážnou zodpovědnost za uzdravení tvých bratří kněží a za návrat mnoha z nich k mému otevřenému Srdci. Jejich uzdravení a posvěcení závisí na tvé lásce k nim a na vyjádření této lásky ve věrnosti adoraci. Rozhodl jsem připojit tě v práci na tomto díle k sobě a k mé přesvaté Matce. Nejsi sám. Je mnoho dalších duší, které jsem povolal k tomuto životu adorace a přinášení náhrady za mé milované kněze. Máš však svůj úkol v tomto plánu mé milosrdné lásky, který nemůže splnit nikdo jiný než ty. Jak vidíš, počítám s tebou.
Neboj se. Dám ti milost, abys dokázal být věrný všemu, co od tebe žádám. Nejsi to ty, kdo vykoná velké věci pro mé kněze, ale já, jenž v tobě žiji jako v humanité de sucroît †, v dalším lidství, poznačeném mým kněžstvím, dalším lidství, v němž se mohu nabídnout Otci a vylévat sebe sama pro duše.
To je povolání každého kněze: dovolit mi žít v něm své poslání věčného kněze a oběti. Tímto způsobem jsem již od počátku hodlal zachraňovat duše a vzdávat slávu svému Otci. A je to také důvod, proč jsem se v onu noc před svým utrpením modlil, aby mí apoštolové byli jedno se mnou, jako jsem já jedno s Otcem. Modlitba, kterou se modlíváš po svatém přijímání, je inspirována mou vlastní modlitbou za všechny mé kněze:
Ó můj milovaný Ježíši,
sjednoť mě s Tebou,
mé tělo s Tvým Tělem,
mou krev s Tvou Krví,
mou duši s Tvou Duší,
mé srdce s Tvým Srdcem,
a vše, co jsem, se vším, co jsi Ty,
abys mě spolu se sebou, Ježíši,
učinil jedním knězem a jednou obětí
obětovanou ke slávě Tvého Otce
z lásky pro Tvou nevěstu, Církev,
za posvěcení Tvých kněží,
za obrácení hříšníků,
na úmysly papeže Benedikta XVI.
a v bolestném odčinění mých nesčetných hříchů proti Tobě
ve Tvém kněžství
a ve svátosti Tvé lásky.
Amen.